Vzhledem k dlouhé nečinnosti jsem se rozhodla uvést fotoblog znovu a trochu z jiného úhlu. Dnes jsme již o něco starší, ale ne nezbytně méně dětinské nebo podivínské. Možná právě naopak. I to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodly vést si takový foto deníček našich cest, které nejsou pouhými zájezdovými dovolenými, ale dobrodružstvím, které končí až na prahu našich domovů. Snažíme se do našich cest přidat něco ze sebe, něco, co nás přinutí si zapamatovat místo nebo pocit, který to v nás vyvolává. Každá cesta nás pak obohatí o nepočitatelně příběhů a známostí, které tvarují naše vnímání světa.
Je to možná příliš vzneseně napsáno, ale dá se vůbec takový pocit nenapsat s trochou té fascinace a povznesením se nad stereotyp běžného života?
Všechno by mělo končit s nadějí, proto si uchovejme víru, že začneme psát zajímavě a chytlavě, když si to naše příběhy zaslouží.
