Hace muy frío y nublando.

Fotky z léta ve Španělsku zlepšují náladu. Pokud jako já právě máte tu možnost vnímat počasí na vlastní kůži, uznáte, že nejlepší místo na tuto dobu bude někde jinde než venku. Osvojila jsem si nově termín, který toto nijaké počasí pojmenovává. Počasí "Kakao a deka" si jistě každý umí představit. 

V krásném národním parku Sierra Norte de Guadalajara jsme s mým kamarádem díky dobrovolnické organizaci nově zavedli turistickou stezku, což nás stálo sice spoustu úsilí a námahy, ale na druhou stranu jsme měli příležitost poznat spousty zajímavých lidí a španělskou kulturu do hloubky. 

V rámci tohoto programu jsme zažili spoustu akce a dobrodružství, které se jen těžko zapomínají.

Nedalo nám to a navštívili jsme ještě Madrid, i když pro Pražáky je velmi těžké být ohromen z historických center jiných měst. Veškeré památky jsou v porovnání s pražskými ...

I tak jsme ale město objevovali podle vlastního čuchu a neváhali v parku Retiro strávit několika hodinovou siestu, abychom se vžili do zdejšího Genius Loci. 

Prolog uprostřed knihy

Vzhledem k dlouhé nečinnosti jsem se rozhodla uvést fotoblog znovu a trochu z jiného úhlu.  Dnes jsme již o něco starší, ale ne nezbytně méně dětinské nebo podivínské. Možná právě naopak. I to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodly vést si takový foto deníček našich cest, které nejsou pouhými zájezdovými dovolenými, ale dobrodružstvím, které končí až na prahu našich domovů. Snažíme se do našich cest přidat něco ze sebe, něco, co nás přinutí si zapamatovat místo nebo pocit, který to v nás vyvolává. Každá cesta nás pak obohatí o nepočitatelně příběhů a známostí, které tvarují naše vnímání světa.
Je to možná příliš vzneseně napsáno, ale dá se vůbec takový pocit nenapsat s trochou té fascinace a povznesením se nad stereotyp běžného života?
Všechno by mělo končit s nadějí, proto si uchovejme víru, že začneme psát zajímavě a chytlavě, když si to naše příběhy zaslouží.