Drsná země...
Jižní Karpaty
Skoro nejvyšší hora, ke které jsme málem nedošli po střetu s ovčáckými psy.
A tady rumunský ovčák. Jeho psi naštěstí poslouchají
(pod hrozbou hole)
Fascinuje mě jejich život. Prostě si na týden odejdou do hor.
Kde na ně můžou zaútočit medvědi, vlci nebo jakákoli jiná psovitá šelma.
Když už jsem u těch zvířat, hodí se zmínit, že se přes náš tábor
asi ve dvě v noci přehnalo stádo divokých koní.
A to nejhorší není ani tak strach z ušlapaní jako spíš z toho, před čím
tím koně utíkali.
Jinak je to ale nádherná země. Plná té staré dobré přírody.
Nezkrotitelné.
A klasicky, člověk si v ní hledá místo. Tím nejhorším způsobem,
jakým to jde.
