Hace muy frío y nublando.

Fotky z léta ve Španělsku zlepšují náladu. Pokud jako já právě máte tu možnost vnímat počasí na vlastní kůži, uznáte, že nejlepší místo na tuto dobu bude někde jinde než venku. Osvojila jsem si nově termín, který toto nijaké počasí pojmenovává. Počasí "Kakao a deka" si jistě každý umí představit. 

V krásném národním parku Sierra Norte de Guadalajara jsme s mým kamarádem díky dobrovolnické organizaci nově zavedli turistickou stezku, což nás stálo sice spoustu úsilí a námahy, ale na druhou stranu jsme měli příležitost poznat spousty zajímavých lidí a španělskou kulturu do hloubky. 

V rámci tohoto programu jsme zažili spoustu akce a dobrodružství, které se jen těžko zapomínají.

Nedalo nám to a navštívili jsme ještě Madrid, i když pro Pražáky je velmi těžké být ohromen z historických center jiných měst. Veškeré památky jsou v porovnání s pražskými ...

I tak jsme ale město objevovali podle vlastního čuchu a neváhali v parku Retiro strávit několika hodinovou siestu, abychom se vžili do zdejšího Genius Loci. 

Prolog uprostřed knihy

Vzhledem k dlouhé nečinnosti jsem se rozhodla uvést fotoblog znovu a trochu z jiného úhlu.  Dnes jsme již o něco starší, ale ne nezbytně méně dětinské nebo podivínské. Možná právě naopak. I to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodly vést si takový foto deníček našich cest, které nejsou pouhými zájezdovými dovolenými, ale dobrodružstvím, které končí až na prahu našich domovů. Snažíme se do našich cest přidat něco ze sebe, něco, co nás přinutí si zapamatovat místo nebo pocit, který to v nás vyvolává. Každá cesta nás pak obohatí o nepočitatelně příběhů a známostí, které tvarují naše vnímání světa.
Je to možná příliš vzneseně napsáno, ale dá se vůbec takový pocit nenapsat s trochou té fascinace a povznesením se nad stereotyp běžného života?
Všechno by mělo končit s nadějí, proto si uchovejme víru, že začneme psát zajímavě a chytlavě, když si to naše příběhy zaslouží.

Kraj páně Drakulova...

Drsná země...

Jižní Karpaty 

Skoro nejvyšší hora, ke které jsme málem nedošli po střetu s ovčáckými psy. 

A tady rumunský ovčák. Jeho psi naštěstí poslouchají

 (pod hrozbou hole)

Fascinuje mě jejich život. Prostě si na týden odejdou do hor.

Kde na ně můžou zaútočit medvědi, vlci nebo jakákoli jiná psovitá šelma. 

Když už jsem u těch zvířat, hodí se zmínit, že se přes náš tábor 

asi ve dvě v noci přehnalo stádo divokých koní. 

A to nejhorší není ani tak strach z ušlapaní jako spíš z toho, před čím 

tím koně utíkali. 

Jinak je to ale nádherná země. Plná té staré dobré přírody.

Nezkrotitelné.

A klasicky, člověk si v ní hledá místo. Tím nejhorším způsobem,

jakým to jde.

Chorvatsko 2014

Moře, skály, levandule, víno, olivový olej, zmrzlina,... a někdy i ohromné množství lidí, to také může kdekomu připadat typické právě pro Chorvatsko. Na Mljetu ovšem nic takového není (a pokud ano, tak v mnohem menší míře). Mileráda bych připsala něco víc, ale zvýšila bych tím riziko, že to bude znít jako vytržené z nějaké cestovatelské brožury. Nezbývá, než se tam podívat.

Ó, Porto.

Další z prázdninových zážitků, neboli božská vesnička Uva v Portuglsku. 

Mezinárodní letní workcampy jsou podle mého nejlepší způsob cestování, dobrodružství a nakonec taky trochu přiučení cizím jazykům.. 

Budovy, co tak  přitahují pozornost jsou vlastně holubníky. Říká se jim palombar a jedna stejnojmenná dobrovolnická organizace pořádá workcampy na jejich rekonstrukci.

To už je pouze chuťovka léta, když sedíte na podzim u hrnku čaje (lady Gray vystřídal prince of Wales) a z okna vás straší ten nečas. Nahoře jen další vesnička na severu Portugalska. 

Dole pak levý břeh řeky Douro, chlouba celého města, jelikož se tu v přibližně 30 sklípcích ukrývají tekuté klenoty. Portské víno. 

Navečer se toto místo mění v kulturní checkpoint každého turisty, ale ani tak to nekazí atmosféru v  jižanském stylu. 

Jeřáb v Berlíně

Jeřáb, tentokrát na prázdninách v Berlíně.
Dále potom jeden z mnoha snímků z parku Sanssouci (Postupim), který patří mezi památky UNESCO. Abych to přiblížila, Lednicko-Valtický areál, ale velký jako Stromovka. Samozřejmě po Německu, tedy krásnější, upravenější a známější, ať už souhlasíte s předešlými nebo ne.

Tady je pro změnu snímek z Berlínského sídliště.  Člověk by nevěřil, že přesně v místě, kde končí snímek, začíná někomu balkón se zrezivělým zábradlím.
V tu chvíli dokážu přemýšlet nad jedinou věcí, a to jak někoho mohli nechat postavit tohle zvěrstvo. Potom se ozve další hlásek, který se nadchne pro provokaci v tak zjevném kontrastu.
A o tom Berlín je.
Atmosféra dokonalého skloubení ultramoderní architektury s barokními kostely, budovy parlamentu nebo  holandskou čtvrtí.

Jeřábi na výpravách...

Touto fotkou začínám svůj malý projekt, který bude rozvážet složené jeřáby po České republice ale i zahraničí. (Omlouvám se všem, kteří pracují na úklidu veřejného prostranství :) )

Na úvod jsme s jeřáby navštívili pražskou Letnou. A jak jinak fotit na Letné než s mosty přes Vltavu, aneb kýčem nikdy nic nezkazíš.